Maminka roku 2019

Tohle spískala Rosa Mitnik! Před rokem se do toho obula a vyzula se těsně před vítězným stupínkem v kategorii Maminka podnikatelka. Když se připravovalo druhé kolo, nadšeně vyzývala ostatní, ať se do toho pustí. Zaregistrovala jsem to na poslední chvíli a řekla si, že to zkusím. Že když nic jiného, uděláme si s holkama po roce společnou fotku. Legrace to je vždycky tím větší, čím vážněji se díváme!

brichopas


Můj životní příběh zhruba znáte, budete-li ho sdílet dál, moc mi to pomůže. A budete-li se s hlasy vracet, ještě líp.

Protože doteď jsem dřela já, odteď už to visí na vás :).
Do finále postupují 3 maminky z kategorie s nejvyšším počtem lajků.
Pomůžete mi? Dáme to společně?

Cílem této soutěže není nic menšího než získání reklamního prostoru prostřednictvím časopisu Maminka a to už je velká pomoc pro každou podnikatelku, zvlášť pro čtyřnásobnou mámu samoživitelku. Určitě by mi pomohl i další kontakt s lidmi z branže, protože tady v Baťovu jsem největším profíkem jen já a to je na kvalitní marketing vážně málo :))

Soutěž probíhá dlouhé 2 měsíce (14.5.-14.7.), můžete hlasovat KAŽDOU HODINU každý den až do půlnoci 14.července.


A co z toho budete mít? Třeba dobrý pocit, že takovou hravou formou hodně pomůžete jedné mámě, co dělá maximum pro to, aby důstojně uživila sebe a své 4 dcery.

  • Co nemá ambice dělat byznys do šířky, ale do hloubky, nabízet nové nápady pro malé i velké a pomoci tak svým vlastním dětem vystudovat a jít do života silnější.
  • Kterou to po tolika životních karambolech nepřestalo bavit za šicím strojem.
  • Která ví, že všechny své nápady ze skicáku nestačí zrealizovat, ale ty co se povedou, budou stát za to.

Kdysi dávno, bylo mi kolem 25 let, jsem měla velmi živý sen. Stoupala jsem po úzkém kamenném schodišti kamsi do hor, cestou jsem míjela další lidi, ale jak jsem se blížila stále výš k vrcholu, lidí kolem mne bylo čím dál méně, i stoupání bylo náročnější, až jsem do kopce funěla sama. Schody ale byly už tak vysoké, že jsem je jen stěží zdolávala. A pak jsem ten jeden schod před sebou nebyla schopná vylézt, jak byl vysoký. Vrcholek byl zahalený do bílé mlhy. Otočila jsem se a začala se vracet po schodech dolů. Prvním lidem, na které jsem cestou zpátky narazila, jsem začala pomáhat na schody vzhůru. A jen co jsem to udělala, dostala jsem se na další stupeň schodu bez mého úsilí. Pamatuji se, s jakým úžasem jsem se probudila. To poznání, že k vlastnímu pokroku mi pomůže moje pomoc druhým, ve mně zanechalo hluboký dojem. 

Tak a do startu každé soutěžící hážu hlas pro štěstí a přeji všem lehkost ve hře, nadhled (aby se z toho okolí nezbláznilo) a radost z vlastní práce. Protože tu za nás v dílně nakonec nikdo neudělá (aspoň za mě ne :). 

DÍKY!