10 let s Břichopasem

Uzavírám tohle krásné období jednou provždy malým ohlédnutím do archívu. Deset let je dlouhá doba, proto jsem vybrala jen nejdůležitější momenty a vzory v mé tvorbě pěkně rok po roce. Je příjemné vidět, jak se tvorba vyvíjela a měnila. 

Rok 2008

Na jaře jsem se zaregistrovala na Fler.cz. Fler byl v plenkách, na začátku se tu vytvořila velmi silná kamarádská komunita a myslím, že jsme tenkrát všichni pluli na podobné euforické vlně. V té době jsem měla dvouletou dceru a čekala druhou. Na svou úplně první Břichopasí hračku si vzpomínám dobře, byla to vyšívaná lvice a zaujala také Admina, což mě jako nováčka potěšilo dvojnásob. Byly to sladké časy bez Pinterestu, Facebooku a Instagramu. V té době jsme měli s manželem rozjetou rodinou firmu Šapitó, pro kterou jsem navrhovala, vzorovala a šila. Břichopas byl čistá radost navíc. 

lvice

Na začátku léta jsem stihla připravit výstavní prezentaci Šapitó na zámku Kamenice nad Lipou pro Hračkobraní. Velké cirkusové panáky jsem šila několik měsíců, na samotné otevření jsem nejela, tou dobou jsem si hověla v porodnici. Lidé se u těch cirkusáků fotili jako na stráži u Hradu :). Jo a ty textilní hodiny byly plně funkční! 


Na podzim 2008 jsem ušila svoji první textilní knížku. Z velké části byla ručně vyšívaná, měla hromadu didaktických prvků a šila jsem ji usilovně skoro měsíc :). Putování malé Agnes. Zajímalo by mě, jestli je ještě na světě.


Knížky mě v tomhle období hodně bavily, před vánocemi jsem vytvořila ještě další typ a to Domeček. Byl rozčleněný jako časový sled denních událostí s příslušnými aktivitami a zároveň jednotlivé místnosti byly uspořádány za sebou tak, jak je ve většině domácností obvyklé. Stránky měly spoustu edukativních prvků a byla radost je vymýšlet.


Rok 2009 

Přes den jsem byla v dílně Šapitó, v noci jsem usedala k ruční výšivce. Měla jsem dvě děti ve věku 3 a 1 rok. Ještě se toho dalo tolik stihnout! :D Hned na začátku roku jsem na Fler vložila svého prvního Zavináče. Pamatuji si, že jsem se vzorování věnovala celé Vánoce, tak mě ten nápad zaujal. Později vznikly další varianty s kapsičkami a v roce 2011 jeden pracně ručně vyšívaný Anatomický zavináč. 


V tomtéž roce nás pro velký úspěch opět přizvali na Hračkobraní a připravila jsem další Šapiťáckou výstavu s mnoha didaktickými hračkami. 


Na jaře 2009 jsem ušila svůj první vyšívaný obrázek. Následovaly další. Nikdy by mě nenapadlo, že se výšivce budu jednoho dne věnovat výhradně. 


V průběhu roku jsem navázala spolupráci s výtvarnicí Veronikou Palečkovou a pro jejich krásnou a výpravnou knihu Kdo je kdo jsem ušila panáčka Augustýnka, zvídavého průvodce knížkou. Jelikož jsem procházela svým třetím těhotenstvím a porod byl na spadnutí, z další chystané spolupráce sešlo. 

Rok 2010

Narodila se třetí dcera a už jsem neměla na volnou tvorbu tolik času. Byl to fičák, spala jsem 3-4 hodiny denně a byla schopná usnout i u zubaře :)) Ale strašně mě to šití bavilo! Ušila jsem novou knížku Klíčení, tentokrát celou bohatě ručně vyšívanou a na rozdíl od ostatních jsem si tuhle nechala. Vznikala v době, kdy jsem měla v náručí svou třetí dceru a mám ji napořád spojenou s ní. Kniha zaujala i odbornou veřejnost a byla vystavená na trienále ilustrační tvorby v Uherském Hradišti.

 
Rok 2010 byl navzdory obrovskému vytížení velice plodný co se týká mých projektů. Začala jsem psát blog o hračkářích z celého světa. Když se zpětně ohlédnu za svou prací, vidím, jak některé věci vznikaly vlastně dost zdlouhavě. Jednu knížku jsem tvořila 2-4 týdny. Vyšívaná pohádka O lišce a zajíci mě ohromně bavila, gramofon byl dokonce pískací. Na tenhle typ pohádek se chystám navázat v upravené verzi.


Velký hrací panel V lese pro Ekocentrum v Oldřichově jsem tvořila dokonce celý rok. 

 
Pořád se kolem mě batolilo nějaké mimi, jedno se naučilo chodit, další přibylo :) Nejhezčí období v životě mámy! Neumím si představit, že bych ty děti kolem sebe neměla. Sice bych měla klid i na záchodě (poslední fotka) a kariéra by kráčela mílovými kroky, ale nic není nad děti. 

Roky 2011 - 2013

Našila jsem hromadu zajíců s vyšívaným bříškem a lehce šilhavýma očima, v roce 2012 vznikly první panenky se šatama a pláštěm, lišky, ovečky, Zavináče, knížky a pohádky, experimentovala jsem s novými nápady (třeba pokladnička s rolničkou, tablet pro miminka apod.). Nejvíce času jsem samozřejmě trávila v domovském Šapitu, v roce 2012 jsme se přestěhovali do velkého domu na pomezí Lužických hor a Českosaského Švýcarska.

 

V březnu 2013 jsem ušila svou první panenku Fridu.


Pro Galerii výtvarného umění v Hodoníně jsem navrhla a ušila kolekci panenek v dobových šatech (secesní, lidové a tradiční japonské).


Na podzim roku 2013 se narodila čtvrtá dcera a zkraje roku 2014 se mé manželství rozpadlo. Můj vesmír se propadl hluboko do Černé díry. Vůbec jsem netušila, co bude, kde bude a jak bude. 

Bylo potřeba se postavit na vlastní nohy. Stres z nejistoty a z neustálého nedostatku peněz ale vykonal své. Tělo už tu zátěž nezvládalo a rozvinula se u mne Meniérova nemoc, která mne denně dokázala na mnoho hodin vyřadit z provozu. Záchvaty jsem tajila, potřebovala jsem nutně rozjet vlastní byznys, který  jednoho dne bude schopný uživit mne a děti. V důsledku nemoci jsem ale téměř ohluchla. Břichopas před rokem 2014 byl hra. Zábavná hra zajištěné matky. Břichopas po roce 2014 už byl bez přehánění boj o přežití. Trvalo mi dlouhé 3 roky, než jsem na konci své Černé díry byla schopná vidět světlo a jednat prakticky. 
Měla jsem ale štěstí v neštěstí. Do cesty mi vstupovaly zajímavé pracovní příležitosti. 

Pro krásný hotel Fusion v Praze jsem dva roky šila Fubbies, tajemné, zasněné bytosti.


Od těchto bytostí byl už jen krůček k prvním Mandragorám, kořínkovým panenkám.

 

Pro švýcarskou firmu Bebe und Zewi jsem 2 roky navrhovala kolekce hraček a doplňků.

 

Někdy v půlce roku 2014 jsem udělala důležitý krok: našla jsem si firmu, která se mi postarala o výšivky. Už nebylo únosné všechny detaily vyšívat ručně, takže jsem některé vzory vymýšlela tak, aby byly variabilní.

Rok 2015

V den, kdy jsem se snažila přežít další ze svých záchvatů, zazvonil telefon a na druhé straně se ozvala Lucie Konečná s nabídkou šít hračky pro připravovaný seriál televize Prima Přístav. Bydlela jsem tenkrát v maličkém panelákovém bytě, ale už od začátku jsem věděla, že jde jen o přechodné období. Šicí kout jsem měla v kuchyni, kam jsme se stejně všichni nevešli. Nakonec se z toho vyklubala dvouletá spolupráce, pro mne ale velmi náročná, protože nejmladší dcera procházela obdobím suchého zipu (přilepená stále u mé nohy), který je sám o sobě krásný, jen jsem termíny doháněla po nocích. 


Na jaře 2015 jsem koupila rozpadající se Baťovský domek a v létě si vytvořila svoje první funkční webovky s eshopem. Měla jsem štěstí na grafičku Evu Štefanovou, která vtiskla Břichopasovi jeho krásnou výtvarnou podobu. Konečně moje úsilí získalo profesionální kabátek.

Až do konce roku jsem šila hračky v paneláku v teple kuchyňského koutku. Na Silvestra jsem se přestěhovala do studeného domu, co byl uvnitř jedno velké staveniště. Druhý den jsem si mezi hromadami krabic a kýblů barev udělala místečko pro šicí stroj a pokračovala v krasojízdě. Tady vznikl krásný Otesánek podle návrhu sklářského výtvarníka Radka Brezara pro jeho klauzurní projekt.

 Rok 2016

V průběhu roku se podařilo stavebně doopravit dílnu, s dovybavením to trvalo o něco déle. S pomocí kampaně na Hithitu jsem mohla nechat hračky otestovat a získaly tak důležitý certifikát o vhodnosti pro děti do 3 let. Mezi hračkami se objevily jako novinky nohaté lišky, laně a jeleni. Kočičkám jsem s oblibou šila bohatou garderobu. Pro panenky jsem vymyslela dřevěné šatní skříně, sprchové kouty a postel s nebesy. 

 Rok 2017

Dílna byla v tuto chvíli vybavená a mohla jsem ji otevřít veřejnosti. Na Apríla jsem uspořádala první šicí kurz a až do konce roku 2018 v nich pokračovala. Na kurzech jsem poznala spoustu nadaných a šikovných žen a úplně nejvíc mě překvapila zručnost malých slečen.  


Na jaře jsem se poprvé osobně účastnila krásného prodejního festivalu mini, na kterém jsem vedle své panenkové, králičí a kočičí klasiky představila další své novinky: koníky a panáčky z cirkusového stanu.

 

Ušila jsem svou v pořadí osmou panenku Fridu. Vlastně jsem těch Fridušek našila málo, ale každá mě ohromně bavila a těším se, až si zase brzy nějakou střihnu. 


I když jsem už téměř výhradně využívala pro práci strojovou výšivku, svrběly mě občas ruce tak, že jsem si musela meditativně vyšít pár stehů ručně.


Navzdory neustálému růstu dosáhlo mé vyčerpání vrcholu a následujícího roku jsem zvažovala ukončení podnikání. Na mých ramenou ležela tíha celého podnikání: navrhování, vzorování, grafické přípravy pro výšivku, samotná výroba hraček, focení, postprodukce, obsluha webu, expedice hraček, účetnictví, vysedávání u počítače a hledání informací k podnikání a vzdělávání, komunikace se zákazníky … a k tomu 3 děti školou povinné a jeden školkáček a nekonečný příběh zn. rekonstrukce Baťovo. Viděla jsem za sebou spoustu dobře odvedené práce, ale také spoustu chyb podnikatelského rázu.

Rok 2018

Nebe se nade mnou smilovalo jako v té pohádce a na jaře jsem s finanční pomocí tatínka mé kamarádky pořídila do dílny profesionální vyšívací stroj. To byl skutečný zlom v mé práci. Získala jsem ohromného pomocníka, mohla okamžitě realizovat své nápady a být flexibilní. Najednou bylo možné vyšívat téměř cokoliv kamkoliv.  


Velkou oblibu si u zákazníků rychle našly hračky se jménem.  

 

Před vánocemi jsem nebyla schopná pokrýt tak velký zájem o hračky, proto jsem pro milovníky šití a Břichopasích hraček připravila kreativní šicí sady, které už jsem v nabídce ponechala.

Rok 2019

Novinkou mezi hračkami se objevili muchláčci, měkoučké dečky k poklidnému usínání dítěte.


A hlavně jsem se po dlouhém zvažování rozhodla pro radikální a trochu riskantní krok = změnu jména značky. Opustit zaběhnutou značku bylo pro mě těžké, důvody jsem sepsala v článku Sbohem, Břichopásku. Vyšívací stroj mi otevřel další možnosti a esperantský výraz pro výšivku >>BRODITA<< lépe vystihuje moje zaměření. S Broditou vás seznámím v nejbližších dnech.

P8140016