Milá Emily, přítelkyně ve smutku a hledání svobody a věčnosti, tahle panenka je pro tebe a pro mě.
Herbáře jsem v dětství milovala, s prsty zamazanými od pylu jsem vkládala květiny mezi staré noviny a sušiny pak s potěšením vlepovala na karton. Občas jsem některý list předělávala, protože se mi nezdál dost hezký. Ty ho máš krásný v každém detailu.
Jednou budu mít dům také obrostlý květinami jako ty. Růže mi budou kvést zpod rukou jako tobě.
V Tvém dlouhém ráji světla už
nepoznám okamžik,
kdy chybí světská zábava
či přítel smrtelník.
(báseň č. 1145)
Cesta za touhle Emily byla docela dlouhá. Od začátku jsem měla jasno, ale stejně si chvílemi řekla o jiný směr. Původně měla být panenka celá látková, ale začátkem tohoto roku jsem si poprvé zkusila práci s hmotou a strašně se mi zalíbila. Hodně jsem zkoušela barvy a laky, nekonečně krát brousila a měnila a měnila vrstvy jako v dětství přelepovala sušiny na nový karton s hezčím písmem.
Tělo má jednoduchý korpus. Jelikož se použitím hmoty změnily proporce panenky, zvýšila jsem tělo tlustým molitanem. Na šaty jsem použila starou halenku, která byla zdobená hezkou krajkou.
V průběhu práce jsem také experimentovala s vlasy. Jelikož jsem nikdy nepracovala s umělými nebo přírodními vlákny, nakoupila jsem si několik vzorků a nakonec zůstala u ověřeného a hebkého mohéru. Ruce jsem oproti původní verzi nechala porůst růžemi. Je dost možné, že by si Emily vybrala spíš nějaké luční kvítí, které milovala. Jetel nebo fialky. Aspoň do herbáře jsem je tedy nakreslila. Vlasy jsem nakonec rozpustila na znamení její touhy po volnosti.
A pak ten její slavný herbář. Dnes je v online verzi dostupný na netu, určitě se podívejte, je to takové pohlazení! Třeba zde. Byla to docela piplačka, ale roztomilá. Knihvazač by se pobavil.
