Být spisovatelem je trochu schizofrenní.
To si tak několik měsíců nebo spíš let pracujete na příběhu, v mém případě i na vizuálním doprovodu (výroba loutek) a když se kniha dostane na pulty knihkupectví, vám se hlavou už honí jiný příběh. A vy se musíte soustředit na to, co už pro vás ale nemá tu prvotní sílu, protože žijete s jinými postavami uvězněnými ve své hlavě.
To je proti jiné umělecké práci trochu frustrující, aspoň pro mě.
Když domaluji obraz nebo došiju nějakou bytost, odložím ji a mohu se v klidu pustit do další, aniž bych té předchozí musela věnovat pozornost. To u knihy nejde, je potřeba vynakládat energii nutnou k propagaci knihy, což pro mne coby kreativce jde trochu mimo mou zónu zájmu.
Ale samozřejmě mám pak obrovskou radost, když čtu recenze, ze kterých sálá upřímné potěšení nad knihou. Prostě jo, je to krásný pocit, že moje práce i velké úsilí redakce se protnulo se stranou čtenářstva.
A pak jsou tu také nominace do různých literárních soutěží. O té v Knihobotu jsem neměla tušení a nevím, kdo mne nominoval. Knihobot vyšel letos s novinkou na podporu debutujících spisovatelů. Vyhlásil grant, který získá jeden z vyvolených, aby se mohl chvíli nerušeně věnovat psaní další knihy.
A protože napsat knihu a vyrobit k němu loutky a spoustu rekvizit je časově a potažmu finančně náročné, grant by mi pomohl v práci pokračovat rychleji. Na čem nyní pracuji je vidět níže. A proto si vás dovolím poprosit o hlas. Stačí kliknout na odkaz níže, vyhledat v seznamu nominovaných titulů knížku Butik pana Barona a poslat mu hlas. Nic víc není třeba, žádná registrace ani potvrzovací email. A když budete šířit tento odkaz dále mezi své přátele, pomůže mi to dvojnásob.
hlasovat můžete zde >>> GRANT NA PODPORU LITERÁRNÍCH DEBUTANTŮ
Děkuji!
O Vánocích jsem se pustila do nového příběhu, opět s loutkami. Inspirovaly mne k němu Šenovské mlhy. Příběh mi průběžně vzniká pod rukama a aby mi lépe plynul, tvořím si souběžně s ním i loutky, což mi pomáhá v představivosti. První nápad přišel už dříve, ale o Vánocích jsem se do něho konečně zakousla a začala ho nahrubo sepisovat.
Hedvábník je noční motýl, umí spřádat ta nejjemnější hedvábná vlákna a je celý bílý, zrovna jako bourec morušový, který mne k němu inspiroval. Žije ve starém morušovníku, kde se jednoho dne objeví i Mniška, která je jeho pravým protikladem. Nejen, že je denním motýlkem a vlastně se tak trochu míjejí, ale patří do rozvětveného rodu bekyní, nechvalně proslulých ničitelů lesa. A jednoho dne se Mniška v husté mlze ztratí...
Původně jsem zamýšlela krátký poetický příběh, ale už mi tam naskakují další motýli a můry, třeba chvástavý babočka admirál Atalanta, tak se těším, kam se bude příběh ubírat.
hlasovat můžete zde >>> GRANT NA PODPORU LITERÁRNÍCH DEBUTANTŮ
