Můj pracovní život je jak na horské dráze, jednou dobrý a pak sešup dolů, navzdory mému vytrvalému úsilí o opaku. V lednu a únoru mě vláček stáhl pořádně dolů a na obzoru se rýsoval konec. Definitivní. Už jsem s tím byla smířená a říkala si: Nu což, udělala jsem maximum pro Břichopase, téměř z ničeho vykřesala vkusnou značku, které v tuto chvíli nechybí nic včetně certifikátů. Jediné, co neustále chybělo, byly finance na skutečný rozjezd. Z ničeho se dá přežívat, ale ne smysluplně podnikat. Co se poctivě vydělalo, to se obratem otočilo v materiálu, ve výšivkách, stále dokola. Občas něco navíc, často v minusu. Rozhodla jsem se jít cestou nejvyšší kvality a ta něco stojí. Tři roky dřiny a ponocování. Já, 4 děti a jedno chátrající Baťovo. :)
Když jsem na začátku jara dumala, komu z nás pěti koupím jarní boty, majíce na všechny tolik co na jedny, vzdala jsem to. Řekla jsem si, že dozrál čas přesunout Břichopase na druhou kolej a obživu rodiny zastat z jiného spolehlivého zdroje.
Ale nebe chtělo jinak... v tuhle nejtěžší chvíli se objevil vzácný člověk a investor a já se mohla po několika měsících poprvé s nadšením pustit opět do práce. S mou novou pracovitou pomocnicí to půjde lépe a rychleji, protože mi umožní být flexibilní a také se můžu po dlouhých letech vrátit k tomu, co mne naplňovalo velkou radostí: k textilním pohádkám. Seznamte se, moje Paní Texi (trochu mi to zní jako "mocná Trixí" z Můj malý pony).
Možná si zklamaně řeknete: To je to úžasné tajemství? Omyl! To ještě nevíte, co všechno tahle dáma dokáže. A co zvládneme společně! Jsem z ní úplně paf. První tři dny mi trvalo, než jsem přišla na to, jak se ovládá vyšívací program, ale od té doby už se probouzím s myšlenkou, co si na ní vyzkouším. Je toho tolik!! Pořád si připadám jak v Jiříkově vidění, protože se mi splnil téměř nedostižný sen, tak jen tiše doufám, že si kousek té kouzelné moci vychutnáte i vy.