Paní Texi

Můj pracovní život je jak na horské dráze, jednou dobrý a pak sešup dolů, navzdory mému vytrvalému úsilí­ o opaku. V lednu a únoru mě vláček stáhl pořádně dolů a na obzoru se rýsoval konec. Definitivní­. Už jsem s tí­m byla smířená a ří­kala si: Nu což, udělala jsem maximum pro Břichopase, téměř z ničeho vykřesala vkusnou značku, které v tuto chví­li nechybí nic včetně certifikátů. Jediné, co neustále chybělo, byly finance na skutečný rozjezd. Z ničeho se dá přežívat, ale ne smysluplně podnikat. Co se poctivě vydělalo, to se obratem otočilo v materiálu, ve výšivkách, stále dokola. Občas něco naví­c, často v minusu. Rozhodla jsem se jí­t cestou nejvyšší­ kvality a ta něco stojí­. Tři roky dřiny a ponocování. Já, 4 děti a jedno chátrají­cí­ Baťovo. :)
 
Když jsem na začátku jara dumala, komu z nás pěti koupí­m jarní­ boty, mají­ce na všechny tolik co na jedny, vzdala jsem to. Řekla jsem si, že dozrál čas přesunout Břichopase na druhou kolej a obživu rodiny zastat z jiného spolehlivého zdroje.
 
Ale nebe chtělo jinak... v tuhle nejtěžší­ chví­li se objevil vzácný člověk a investor a já se mohla po několika měsí­cích poprvé s nadšení­m pustit opět do práce. S mou novou pracovitou pomocnicí to půjde lépe a rychleji, protože mi umožní být flexibilní a také se můžu po dlouhých letech vrátit k tomu, co mne naplňˆovalo velkou radostí­: k textilní­m pohádkám. Seznamte se, moje Paní­ Texi (trochu mi to zní jako "mocná Trixí" z Můj malý pony).
 
 
 
 
 
 
Možná si zklamaně řeknete: To je to úžasné tajemství­? Omyl! To ještě neví­te, co všechno tahle dáma dokáže. A co zvládneme společně! Jsem z ní­ úplně paf. První­ tři dny mi trvalo, než jsem přišla na to, jak se ovládá vyší­vací­ program, ale od té doby už se probouzí­m s myšlenkou, co si na ní vyzkouší­m. Je toho tolik!! Pořád si  připadám jak v Jiří­kově vidění­, protože se mi splnil téměř nedostižný sen, tak jen tiše doufám, že si kousek té kouzelné moci vychutnáte i vy.