Vydat se cestou panenek pro dospělé nebo sběratele byl sen, který jsem v sobě nosila velmi dlouho. Nejvíce chyběl čas na realizaci, protože jsem byla v neustálém koloběhu šití hraček pro miminka. A pak taky chyběla potřebná odvaha opustit zajeté koleje a vydat se po nejisté cestě. K té jsem se odhodlala letos o Velikonocích. Ukončila jsem výrobu velmi oblíbených hraček se jménem a rozhodla se jít za hlasem svého srdce.
Mé sny asi létaly blízko Zauhlovačky, která mne na podzim oslovila s poptávkou malé kolekce panenek umělců. Úder přímo na hlavičku hřebíčku. Od prvních skic k prvním hotovým panenkám uběhlo více času než jsem odhadovala, ale rozhodně to nebylo mým lelkováním, nýbrž věčnou nespokojeností s výsledkem.
Maestro Dalí.
Vizuálně nepřehlédnutelný, skvělý objekt ke ztvárnění.
V lednu jsem se pustila do práce. Plánovala jsem si, že na každého umělce si vyhradím 14 dní soustředěné práce. Po 14 dnech, kdy jsem vzorovala už šestou hlavičku Dalího, jsem pochopila, že termín 14 dní na jednu postavičku není reálný. Ale což. Zakázka to byla věru krásná, takže jsem se urputně vracela k nepovedeným vzorkům hlaviček a posléze oblečků.
Přemýšlela jsem, jak udělat vlasy. Zkoušela jsem použít vlnu v různé tloušťce, našívat látku nebo vpichovat rouno. Nakonec jsem se rozhodla ke zdlouhavému způsobu našívání slabé černé bavlnky přímo na hlavu, přičemž v týlu jsem každou nitku zauzlovala a nechala volně ke krku jak to v jednom období Dalí nosil sestřižené.
Zkrátím to: trvalo mi přesně 4 měsíce, než jsem Dalího byla schopná s klidným srdcem pustit z rukou. Mezi jednotlivými fázemi byly drobné chvíle času, kdy jsem se věnovala jiným zakázkám, abych získala potřebný odstup. Hodně jsem se trápila se střihy oblečků. Ty, které jsem měla už vyzkoušené, nepasovaly, protože jsem upravovala proporce panenky z ženské na mužskou. Jen pro představu: Na kabátku jsem intenzivně pracovala celých 14 dní. Finálnímu kabátku ze sametu předcházelo 10 vzorků, které jsem navíc šila pro rychlost jen v jedné vrstvě. Sametový kabátek má podšívku, takže jsem posléze musela hodně párat a opravovat.
Prvním doplňkem byla vestička. Zdála se mi střihově nejjednodušší. Ale i tak jsem musela hodně upravovat po pár milimetrech.
Jedna je z pravé anglické vlny a druhá z brokátu. Kdysi jsem dostala malý vzorkovník brokátů, ale jeden desén se vešel maximálně na jednu vestičku přední díl. Knoflíky jsou krásné starožitné z perleti, dostala jsem je rovněž darem (děkuji všem mým dárcům!!), ale samotná vestička se zapíná z důvodů jednoduché manipulace na suchý zip.
Po vestičce jsem se pustila do košile. Musela jsem guglit, jak je vlastně všívaný límeček, a nakonec s pomocí jedné domácí košile a youtube návodu jsem střih zjednodušila tak, aby byl v téhle velikosti ušitelný.
A na úplný konec jsem si nechala kabátek. Měla jsem v hlavě červený sametový kabát, u něhož jsem musela ale také přemýšlet nad jednoduchým zapínáním. Rozhodla jsem se zkombinovat suchý zip a patentky, protože v takhle malých rozměrech a při daném rozpočtu jsem se nemohla věnovat jedno celé odpoledne vyšívání knoflíkových dírek. :)
Myslím, že se kabátek nakonec povedl.
Když byl kabátek hotový, zjistila jsem, že je košile krátká. Chtěla jsem, aby bílá krajka vykukovala z rukávu kabátu, tak jak to Dalí občas nosíval. Takže jsem sedla a ušila novou. Trochu jsem si v tuhle chvíli stýskala, že se s tím moc piplám, ale nedokážu věc odbýt. I kdybych na ní měla z časových důvodů prodělat, mám potřebu dotáhnout věci tak nejlépe, jak v danou chvíli umím. A jsem spokojená. No, posuďte sami, sluší mu to?
A hezky přehledně. Takhle rozložené se to šití nezdá složité, ale cesta k jednoduchosti není nikdy rychlá. Fakt že ne. :)
