Tuhle Fridu nosím v hlavě už strašně dlouho. Když přišla nabídka mít svou vyšívanou hračku umístěnou vedle dalších veleúspěšných sklářů, umělců a výtvarníků v katalogu u příležitosti neuvěřitelného 100.výročí sklářské školy v Železném Brodě, kterou jsem kdysi absolvovala, byla jsem velmi poctěna a o Vánocích se pustila do práce.
První verze se mi nelíbila, připadala mi jak Eva v ráji, což sice stojí za úvahu, ale mým cílem bylo přenést na tělo nemocné Fridy motivy z jejích obrazů. Vybrala jsem si černou opičku se šelmou a náhrdelníkem ze známého autoportrétu. Květiny kolem jsou z obrazu Kořeny.
Místo předkolumbovských šperků jsem použila mušličky z dubajského pobřeží.
Říkala jsem si, že tentokrát by to chtělo i Diega. Tolik jí dal a tolik jí vzal.
Diega jsem šila volně z ruky, neměla jsem ani šablony a stříhala a vyšívala na volno. Takže se stalo to, co se jinak nestává, dodatečně jsem došívala detaily. Krejčová by z toho padla :)
Kalhoty jsem střihla ze starých lněných gatí. Nechybí pásek s kůže, perleťové knoflíčky a otázka, z čeho udělat páskovou přezku. Nakonec jsem použila díl z magnetického zapínání. Puky jsem žehlila jak jinak než dodatečně přímo na Diegovi.
Hotovo. Výška 50 cm.
