Frida

Do Fridy jsem se zamilovala před 20 lety, kdy jsem objevila v knihovně knihu, podle níž byl pak natočený film se Salmou Hajek (2002). Film byl pro mě zjevení a okouzlení barvami a emocemi... ale ruku na srdce: všichni by chtěli malovat šťavnatě jako Frida, ale nikdo by nechtěl žít v jejím těle.  

Tvorba Fridy je tvrdě ohraničená fyzickou bolestí. Milovala tradiční mexické umění, měla blízko k motivům za hranicemi katolictví, ke smrti, k Jidášům, které jsou v Mexiku oblíbenou velikonoční zábavou a které sbírala, jednoho z nich měla dokonce nad svou postelí.


Obraz Sen (1940) od Fridy Kahlo

Tihle papíroví Jidáši jsou obzvláště divné postavy v mexické kultuře. O Velikonocích se nosí ulicemi v nadživotní velikosti a vybuchují do povětří. Jsou kašírovaní z papíru a občas mívají podobu kostlivce, ďábla nebo neoblíbených politiků :)) (viz třeba National geographic)

Panenky inspirované Fridou jsem začala šít v roce 2010, od té doby jich vzniklo hodně a každá jiná. Tato jediná má modelovanou hlavu a nově dostala vlastní šuplíkové diorama. Nechybí nezbytná paleta a sošky, které pamatují drsné předkolumbovské časy.