Galavečer Maminka roku 2019

GetFile9
všechny fotografie archiv časopisu maminka


Přemýšlím, jak jednoduše sepsat dojmy z jednoho nablýskaného dne v mém životě a přitom nebýt patetická. Tak zkusím být aspoň stručná. 

Na samotné setkání jsem se těšila, chtěla jsem poznat statečné ženy naživo, na druhou stranu už začínám tvrdě narážet na svůj handicap těžké nedoslýchavosti a bylo mi jasné, že se nebudu moci tolik zapojit do obecné konverzace, což mě mrzelo. V hlučném nebo rozlehlém prostoru mne totiž naslouchací technika vypovídá jinak dobrou službu; zvuky slyším, ale slovům nerozumím. 

Přiznám se, že jsem se trochu bála, že naše setkání bude působit jako posezení v čekárně u lékaře, kde každý vypráví o svých nemocech :)) Když jsem ale s lehkou nervozitou sama začala ze sebe soukat svůj příběh, cítila jsem kupodivu úlevu... taková terapie sdílením. Že mě slyší ženy, které mají za sebou a hlavně před sebou mnohdy složitější cestu a porozumí mi. A o to v celé soutěži také šlo. Na konkrétních příbězích maminek ukázat sílu ženství a mateřství. Zní to nadneseně, protože ty hodně těžké a tvrdé příběhy jsou často neznámé a odehrávají se skrytě. Přesto ale mohou naše zveřejněné příběhy jiným ženám dodat odvahu a přimět je hledat dobrou cestu na jejich životní křižovatce, nechat se inspirovat.

GetFile10

Snídaně s milou porotou.

GetFile11

Odpoledne si nás vzaly do parády vizážistky. Hladina zvuku už byla pro mě ale neúnosná, od celodenní bolesti hlavy mě nakonec zachránilo SOHO křeslo, krátký spánek a ibalgin od starostlivé paní produkční. Jak se začal prostor večer plnit hosty a dalšími silnými zvuky, naslouchadlo přestalo plnit svou funkci a já byla odkázaná na svou sestru Pavlu, která ví přesně, jak mi do ouška reprodukovat okolní slova. Přímý přenos byl spuštěn na stránkách časopisu Maminka a Blesk, shlédnout ho můžete ZDE. A tady jsou všechny úžasné finalistky:

GetFile8

GetFile2

Někteří měli dojem, že jsem byla zklamaná. Důvod byl jednoduchý: byla jsem nejen přemožená překvapením z konečného vítězství (fakt jsem s ním nepočítala), ale hlavně jsem málo nerozuměla tomu, co kdo říká. Zesílený mikrofon v tom malém prostoru už moje naslouchadlo prostě nebralo, zvuk se tříštil a zněl jak z nakřáplého starého tranzistoru, v hlavě mi rezonovala hromada nekomfortních přezvučených decibelů. Přestože průvodce večera moderátor Vojta Bernatský stál metr ode mne, rozuměla jsem mu každé desáté slovo. Proto ty mé rozpačité pohledy. Ještě pořád jsem si na takovou nedoslýchavost nezvykla. Obyčejně reaguji se značným zpožděním, což si okolí vysvětluje jako natvrdlost :) a mě tak uvádí do zoufalství. Ocenila jsem proto snahu pořadatelů vyjít mi maximálně vstříc, jejich chápavost k mé situaci byla sympatická, protože z mé běžné zkušenosti není zdaleka vůbec samozřejmá právě proto, že můj handicap není na první pohled zřejmý. Dávají mi to zbaštit např. prodavačky v marketu, důležité úřednice nebo ještě důležitější tvorové nejrůznějších profesí a sociálního postavení. Proto si dovolím tento moment zdůraznit: Až se setkáte s někým, kdo nedoslýchá, prosím o shovívavost a udržení důstojnosti druhého. Není nic ponižujícího než mávnutí rukou, jako znamení ztráty času vysvětlovat něco nahluchlýmu... :/  

Z toho důvodu jsem se také nezdržela na večerní party. Stačila jsem ale poznat silné ženy a z jejich příběhů taky načerpat sílu. Dnes už jsem zpátky ve svém, v obležení dcer, zvědavých, co jsem přivezla a mami, vyprávěj. :)) A zítra už opět nabíhám do pracovního režimu. Děkuji proto všem zákazníkům za trpělivost, pár dní jsem se objednávkám nemohla věnovat s plným nasazením.

Děkuji všem za velkou podporu a přízeň.

Děkuji krásným porotkyním a hlavně pořadatelům za příležitost. 

Marie

Zleva na fotografii: generální ředitelka mediální domu CNC Libuše Šmuclerová, herečka a zpěvačka Tamara Klusová, herečka Marika Šopovská, já, šéfredaktorka časopisu maminka Alice Rossi a herečka Andrea Růžičková. Všechny zde uvedené fotografie jsou převzaté z webu maminkaroku.maminka.cz

GetFile6

Zleva šéfka českých titulů Monika Sokolová a vpravo šéfredaktorka časopisu Maminka Alice Rossi.

GetFile

Co mi soutěž dala? Víc, než bych zpočátku očekávala. Narovnala zlomené sebevědomí, donutila mou práci posunout o mílový krok kupředu, profesionalizovat ji a dodala mi také potřebnou odvahu.

Teď prožívám sice zájem médií, ale moc dobře vím, že bez další tvrdé práce na sobě a na podnikání nic nebude. A já to vše pořád dělám pro své dcery, ne pro poklepání na ramenou. V dětech je můj smysl, proč se namáhám. Samotná práce mě naplňuje, strašně moc mě baví, ale cílem jsou děti a cesta k věčnosti.