všechny fotografie archiv časopisu maminka
Přemýšlím, jak jednoduše sepsat dojmy z jednoho nablýskaného dne v mém životě a přitom nebýt patetická. Tak zkusím být aspoň stručná.
Na samotné setkání jsem se těšila, chtěla jsem poznat statečné ženy naživo, na druhou stranu už začínám tvrdě narážet na svůj handicap těžké nedoslýchavosti a bylo mi jasné, že se nebudu moci tolik zapojit do obecné konverzace, což mě mrzelo. V hlučném nebo rozlehlém prostoru mne totiž naslouchací technika vypovídá jinak dobrou službu; zvuky slyším, ale slovům nerozumím.
Přiznám se, že jsem se trochu bála, že naše setkání bude působit jako posezení v čekárně u lékaře, kde každý vypráví o svých nemocech :)) Nakonec to byla trochu terapie sdílením. A o to v celé soutěži také šlo. Na konkrétních příbězích maminek ukázat sílu ženství a mateřství. Zní to nadneseně, protože ty hodně těžké a tvrdé příběhy jsou často neznámé a odehrávají se skrytě. Přesto ale mohou naše zveřejněné příběhy jiným ženám dodat odvahu a přimět je hledat dobrou cestu na jejich životní křižovatce, nechat se inspirovat.
Snídaně s milou porotou.
Odpoledne si nás vzaly do parády vizážistky. A tady jsou všechny úžasné finalistky:
Někteří měli dojem, že jsem byla zklamaná. Důvod byl jednoduchý: byla jsem nejen překvapená z konečného vítězství, ale hlavně jsem téměř nerozuměla tomu, co kdo říká. Zesílený mikrofon v tom malém prostoru už moje naslouchadlo prostě nebralo, zvuk se tříštil a zněl jak z nakřáplého starého tranzistoru. Přestože průvodce večera moderátor Vojta Bernatský stál metr ode mne, rozuměla jsem mu každé desáté slovo. Proto ty mé rozpačité pohledy. Ještě pořád jsem si na takovou nedoslýchavost nezvykla. Ocenila jsem proto snahu pořadatelů vyjít mi maximálně vstříc, jejich chápavost k mé situaci byla sympatická, protože z mé běžné zkušenosti není zdaleka vůbec samozřejmá právě proto, že můj handicap není na první pohled zřejmý.
Z toho důvodu jsem se také nezdržela na večerní párty. Stačila jsem ale poznat zajímavé ženy a z jejich příběhů taky načerpat sílu. Dnes už jsem zpátky ve svém, v obležení dcer, zvědavých, co jsem přivezla a mami, vyprávěj. :)) A zítra už opět nabíhám do pracovního režimu. Děkuji proto všem zákazníkům za trpělivost, pár dní jsem se objednávkám nemohla věnovat s plným nasazením.
Děkuji všem za velkou podporu a přízeň.
Děkuji krásným porotkyním a hlavně pořadatelům za příležitost.
Marie
Zleva na fotografii: generální ředitelka mediální domu CNC Libuše Šmuclerová, herečka a zpěvačka Tamara Klusová, herečka Marika Šopovská, já, šéfredaktorka časopisu maminka Alice Rossi a herečka Andrea Růžičková. Všechny zde uvedené fotografie jsou převzaté z webu maminkaroku.maminka.cz
Zleva šéfka českých titulů Monika Sokolová a vpravo šéfredaktorka časopisu Maminka Alice Rossi.
Co mi soutěž dala? Víc, než bych zpočátku očekávala. Podepřela zlomené sebevědomí, donutila mou práci více profesionalizovat a dodala mi také potřebnou odvahu pokračovat.
Teď prožívám sice svých 5 minut pochybné slávy, ale moc dobře vím, že bez další tvrdé práce na sobě a na podnikání nic nebude. A já to vše pořád dělám pro své dcery, ne pro poklepání na ramenou. V dětech je můj smysl, proč se namáhám. Samotná práce mě naplňuje, strašně moc mě baví, ale cílem jsou děti a cesta k věčnosti.