V podvečer svátku svaté Barbory jsem si pustila zase nějaké povídání do ouška a ušila si jen tak pro radost jednu Barborku.
Ráda bych do roka či do dvou let uspořádala autorskou výstavu, na které bych ukázala všechnu svou volnou tvorbu. Výšivky a panenky. Proč až do dvou let? Protože chystám knížku. Nosím ji v hlavě už strašně dlouho a až letos získala konkrétní obrysy. A jelikož jsem puntičkář, je mi jasné, že jeden rok mi na realizaci patrně nebude stačit. Ale až bude hotová, všechny vás moc ráda uvítám buď u sebe v Baťovu nebo pokud by se našlo nějaké hezké výstavní místo jinde (ideálně v Praze), tak tam. Třeba to nakonec vyjde k mým kulatinám! :)
A co ta Barbora? Jako malé jsme ji nikdy nezahlédli, u nás v Sudetách se zvyk obchůzek se zahalenými Barborkami neudržoval, ale na co jsem se vždycky těšila, byla punčocha za oknem. Protože byla plná sladkostí a protože jsem se při tom nemusela bát jako u Mikuláše. Byla to taková ta klasická hnědá punčocha, na dně buráky a nechyběla žvýkačka pedro. Super !!
Tady je moje Barborka.
Obchůzkové Barborky nosily bílé šaty, byly zahalené závoji, na hlavě věneček a v ruce nesly košík s dobrotami. Těmi obdarovaly hodné děti. Na zlobivé měly metličky :)
Advent musel být dříve pro malé děti čas kouzel a zvláště obdarování. Vždyť po Barborkách přicházel Mikuláš a po něm Lucie. Postavy, které přicházely v magickém světle a nesly většinou i vzácné laskominy.
A pár střípků z procesu...
Bavlna, mušelín, madiera, vlna, krajky.