Začala jsem psát deník. Dlouho jsem ho nosila v hlavě, ale po absolvování workshopu se spisovatelkou Markétou Pilátovou a ilustrátorkou Andreou Tachezy najednou nápad dostal jasné obrysy.
On takový deník, když se otevře po roce nebo ještě déle, ukáže zajímavé věci, které se člověku z hlavy dávno vypařily. A já jsem zjistila, že nápad na příběh o Baronovi vzniknul už před 3 lety! Takže je nejvyšší čas zaznamenat si všechny ty drobné detaily z doby, kdy kniha vznikala. Protože spoustu věcí a nápadů vzešlo z hlavy mých dcer. Zkrátka tenhle příběh žijeme spolu s Baronem.
Na začátku roku 2020 jsme si přivezli štěně z útulku. Při venčení jsem chodila kolem starého, zpustlého domu, který jako by vypadl z pohádky od Jiřího Trnky. Pomalu se mi v hlavě začal klubat nápad na příběh o psím krejčovském salónu a na jaře 2021 jsem ho vyprávěla dcerám. Daly jsme hlavy dohromady a sepsaly hlavní kostru příběhu.
V létě se dcery pustily do skic, jak by mohla knížka vypadat.
Stále se ale celý příběh pohyboval jen v rovinách nápadů a sladkých snů. Bylo třeba si ohrnout rukávy a pustit se do díla. Místo ilustrací, na které jsem si netroufla, jsem se pustila do výroby loutek. Byla jsem rozhodnutá, že místo malovaných obrázků doprovodím vyprávění rekvizitami z loutkového mikrosvěta. Podle kresby nejmladší dcery Kačenky jsem navrhla postavu Barona. To bylo v lednu 2022.
A teď jsem se po 3 letech vrátila k začátkům a pustila se do psaní deníku. Jak to tenkrát vlastně bylo. A že toho bylo hodně! Veselého i dojímavě smutného.
Nyní se zpracovává rukopis a než se objeví na pultech knihkupectví, potrvá to ještě aspoň rok. Tolik práce je schované za jedinou knížkou. A to je přesně čas pro uspořádání mých vzpomínek. Bude to fajn, těšte se!