Jak pracovat s inspirací, abychom neustrnuli v laciném kopírování?
Jak si najít svou vlastní tvůrčí cestu?
V minulém týdnu jsem měla ucelený mini kurz pro hračkáře a uvědomila jsem si, že téma inspirace se dotýká každého tvůrce, ať malého nebo velkého. Nahlédněte do procesu, který za tím stojí a seznamte se se způsobem, jak s inspirací pracuji já, kde jsem se učila a jak jsem čerpala od druhých.
"Není nic nového pod sluncem." To bylo řečeno už ve starověku (Kazatel, Bible).
Ale i když tu už vše bylo, stále vznikají nové věci. Jak?
Kopírováním se člověk učí od někoho, kdo už danou věc ovládá. Je to naprosto přirozené. Dělali to jak staří mistři, děláme to tak od dětství i my sami. Dělala jsem to na samém začátku i já. Jedna věc je ale učit se kopírováním a druhá věc je žít jako věčný kopista a hlásat něco o autorství. Tématu kopírování v umění se zábavně věnuje Austin Kleon ve své knize Kraď jako umělec. Když jsem ji četla poprvé, měla jsem radost, že jsem si ke mnohým závěrům došla o pár let dříve sama.
Aby člověk při učení se od svého idolu nezůstal pouze u opičení, je dobré nahlédnout pod povrch. Přemýšlet do hloubky nad tím, jak autor došel ke svému mistrovství. Co způsobuje, že tak vyniká. Protože za každým vytvořeným dílem je spousta myšlenkového materiálu. Zahrnuje nejen oborové znalosti a zdatnosti, ale propisuje se do něho celý autorův vnitřní svět, jeho hledání, odbočky, experimentování. Životní zkušenosti. Každá čára, kterou nakreslí, má svou vnitřní dynamiku a logiku. A když si člověk vezme jen povrch, ukradne si formu, zůstává u laciného opičení. Nic, co by stálo za řeč.
Uvedu pár konkrétních příkladů, jak jsem se učila navrhovat hračky ve svých začátcích já.
První hračky jsem ušila v roce 2002. Učila jsem na střední výtvarné škole a zahlédla v jedné maličké galerii jednoduché polštářky ve tvaru zvířátek. Zaujalo mne to a říkala jsem si: "To by šlo udělat ještě jinak, složitěji." A začaly vznikat první hračky. A krátce nato další doplňky pro malé děti, hrací deky, kapsáře, didaktické hračky. Později jsem navrhla malé hračky, po kterých byla poptávka (něco levného, malého). Úplně mne ta práce pohltila. Na prvních jarmarcích jsme si ověřili, zda je o ně zájem. Byl. V roce 2004 jsme s manželem vyjeli na veletrh hraček do Norimberku a já tam poprvé poznala značku Haba. Byla jsem z ní u vytržení. Čisté, jednoduché tvary, svěží barevnost, výtvarně vytříbená stylizace. Přivezla jsem si odtamtud tlustý katalog. A rok na to jsem na veletrhu v Praze poprvé viděla hračky Lamaze, což bylo pro mne malé zjevení.
Abyste rozuměli: v té době neexistoval Pinterest ani Instagram a k internetu jsme se připojovali po 19 hodině, protože byl levnější tarif, takže to bylo jen na rychlé vyřízení nejdůležitějších věcí. Eshopy byly v plínkách a pokud jsme chtěli prodat zboží, museli jsme ho naložit do auta a obchodníkům přivézt. Přes celou republiku. Inspiraci šlo čerpat pouze z knihovny a z archivních časopisů. Nebo tak, že jsme si zaplatili cestu a vstup na veletrh. Nebo jsme objížděli výstavy. Žádný online vyhledávač nebo ctrl C a ctrl V.
Seznámení s Habou byl pro mne zlom. Byl to nejdůležitější moment, kdy jsem si říkala, že tomu oboru chci porozumět, dělat ho profesionálně. To znamenalo, že bylo potřeba se dovzdělat. Padly na to snad všechny volné chvíle a noci. Měla jsem už malou dceru, takže to bylo o to náročnější. Ale strašně mě to bavilo a našla jsem se v tom. Spolu s manželem jsme tomu dávali vše.
Ukázka, jak jsem se nechala inspirovat Habou: vlevo je textilní knížka od Haby, vpravo má kolekce hraček Šapitó (značka, kterou jsme založili s manželem v roce 2002), které získaly ocenění Správná hračka. Je vidět inspirace pestrými barvami a tvářičkami.
Už od začátku jsem měla potřebu to dělat ne dobře, ale ještě líp. Učit se od jiných, ale být jednoznačně svá a "umělecky vytříbená". Takže jsem poctivě studovala historii české hračky, měla štěstí na to, že jsem se setkala i s hračkáři staré české školy a když jsem se rozkoukala na české scéně, začala jsem se rozhlížet za hranicemi. Objevila jsem francouzské značky Ebulobo a Deglingos, tenkrát začínali a hledali odbyt v Evropě. Psala jsem si s jejich výtvarníkem Ferdinandem Lacomte a dokonce jsme byli první, kdo v Čechách jejich hračky začal prodávat. Dnes už je najdete ve všech větších hračkářstvích. Krásná práce.
A když jsem tak sledovala, jak Ferdinand pracuje, jak nad hračkou přemýšlí, jak si hraje s tvary, barvami a dynamikou a jak má košatě rozvinutý rukopis, snažila jsem se chovat podobně, jak popisuje Austin Kleon ve své knize: jít pod povrch. Strašně mě to bavilo! Dávala jsem si i malé tréninky, jak dojít od složité kresby k jednoduché. Bylo to dlouhé období hledání a objevování pokladů v sobě, krůček po krůčku. A to je to, o co se kopista ochuzuje.
V této době nás jiní hand made tvůrci dost kopírovali, což jsem nesla těžce, protože za naší prací bylo strašného množství zkoušení i peněz, abychom byli tam, kde jsme byli. V okamžiku, kdy vstoupil do širokého povědomí Pinterest, našli hand made tvůrci přímo nekonečný zdroj inspirace tam.
Přidám ještě jednu ukázku svého inspiračního zdroje: Květu Pacovskou. Jako dítě jsem ji neměla ráda, nerozuměla jsem jí. V začátcích své tvorby jsem se jí nemohla nabažit. Chodila jsem do dětského oddělení v knihovně a půjčovala si všechny knihy, které ilustrovala :)) Vpravo jsou mé textilní hodiny (byly funkční!) a svazovací paňáci.
Je jeden vděčný zdroj, kam chodit na inspiraci a tou jsou dětské kresby. Sama toho dodnes využívám, chodím za svou nejmladší dcerou a nechávám ji navrhovat hračky. Tohle je její anděl, jedna z nejoblíbenějších hraček v mém eshopu. Kačenko, děkuji!
V roce 2015 jsem koupila starý dům Baťovo. Celý byl zpustlý a zarostlý, neměl zahradu a tak jsem si pronajala sousední pozemek, který byl hodně zanedbaný a já se pustila do kácení stromů. Dva roky jsem pak dolovala s příšerným vypětím obrovské pařezy. A ty kořeny se přirozeně začaly objevovat na mých výšivkách a v mé pozdější práci. Dodnes z toho zážitku čerpám. Co tím chci říct? Nejsem první ani poslední, kdo s motivem kořenů pracuje, ale nenapadlo by mě je použít na hračkách bez předchozí těžké zkušenosti.
Výšivka z doby, kdy jsem páčila pařezy, často jsem kopala až do setmění, proto je na výšivce úplněk.
Na hračkách se kořeny objevily jen v náznaku.
A zde Duch lesa, nejnovější kus z mé volné tvorby. Miluji kořeny čím dál víc!
Dnes už mohu ve vší skromnosti říci, že nehledám, ale nalézám. Pracným 20ti letým prošlapáváním cesty experimentování, nepodarků a slepých uliček jsem se dobrala ke svému rukopisu a každá další hračka, zvláště ta z volné tvorby, je pro mne samotnou radostným objevováním. Je dobré dát si tu práci a zkusit hledat cestu ke svému zdroji. Navázat vztah se svými Múzami.
Od roku 2010 píšu nepravidelně blog o hračkářích. Vypozorovala jsem, že (hlavně v začátcích) po zveřejnění zajímavého tvůrce se na Fleru maximálně do měsíce objevily jejich kopie. Uvádělo mě to do úžasu: to těm lidem fakt není blbý ?! Není. Funguje zde zcestná představa, že když si sama musím vytvořit střih na hračku a místo zamračené pusinky nevyšiju žádnou, že jde o mé dílo. Skoro by to mohlo být úsměvné, kdyby to nebylo trapné.
Většina hraček vznikala na popud mých 4 dcer, sledovala jsem, jak si hrají a co se jim líbí. Byly mou nejlepší zkušebnou. Dnes mám doma hlučné puberťačky a tíhnu víc k volné tvorbě. Zpomaluji. Stále se snažím udržet přehled a sleduji zahraniční weby, které se věnují hračce na vysoké odborné úrovni. Chci zůstat v obraze. A o to kopistovi nejde. Kopista si ukradne hezký povrch a prodává. Nic víc ho nezajímá. Zčásti je to dané nevědomostí, zčásti drzostí, která je zesilovaná, pokud se takové hračky dobře prodávají.
Zkusme se prosím nad tím zamyslet. Zkusme být odvážní a hledat svou cestu, vymanit se z vlivu těch, ke kterým jsme na začátku vzhlíželi. Nespokojit se s jednoduchým opisováním. Nevydávat cizí nápady za své. Těch Tild a Pinterestových kopií z kopií je myslím v našem českém rybníku až až i mezi "úspěšnými značkami". Ono totiž, když se člověk pracně dobere k vlastnímu rukopisu, tvorba dává hlubší uspokojení. I když chápu, že vzít si jednoduše nápad druhých a dobře ho prodávat, může někomu hluboké uspokojení také dávat :))
Fotka vlevo je od Australské panenkářky thewishpixies, vpravo od Slovenky, prodávající jak na Fleru, tak na Sashe. Za mne už je toto nedůstojná krádež nejen vzoru, ale i foto prezentace. České autory, pracující podobným stylem, ponechávám taktně bez komentáře a budu věřit, že se chytnou za nos a své bezbřehé kopírování opustí. Chci věřit, že čas ukáže hodnotu věcí a spolu se všeobecnou osvětou bude i sám zákazník náročný ve svých požadavcích na poctivé autorství.
Víte, za těch 20 let mám opravdu velmi slušný přehled o hračkové scéně, české i zahraniční, hand made i profi. Občas si říkám, že už mne snad nic nepřekvapí a mám fakt radost, když jo. Pořád je naštěstí dost tvůrců, kteří jdou svou cestou, kteří mají spoustu vnitřní kreativity a vysoké umělecké invence. Většinou jsou to ti, kteří to nevykřikují na každém online nároží.
Kde se inspiruji dnes?
U hračkářů téměř vůbec, může to znít nepravděpodobně, ale je to tak. Mne obohacují umělci z jiných oborů, malíři, ilustrátoři, miluji japonské umělce s jejich odlišným vnímáním krásy. Sleduji uměleckou výšivku a výtvarníky, pracující s textilem naprosto odlišným způsobem. Hodně mě inspirují knihy, vyprávění nebo filmy, útržky, krátké záběry. K jiným umělcům chodím nasávat atmosféru a jejich velikost. Občas hodím své objevy i na Instagram do stories nebo na Facebook, tak mne sledujte :). Ráda nahlížím pod ruce těmto tvůrcům:
Tetsuhiro Wakabayashi
Kosuke Ajiru
Nathalie Léte
Anna Koskova
Cornelia O'Donovan
Svého času, když jsem na tom byla psychicky a fyzicky zle, jsem si sestavovala vision boardy. Ne abych kopírovala, ale abych nasávala velikost umělců, ke kterým jsem vzhlížela. Hleděla jsem do jejich ateliérů a na jejich tvorbu a přemýšlela. S kým se asi tak setkávají, co čtou, jak se dívají na svět kolem sebe. Jak toho dosáhli. Strašně mi to pomáhalo neutopit se ve tvůrčí letargii. Myslím, že je dobré mít své "tahouny" a v okamžiku, kdy je překročíme, najít si další a neustále se posouvat. Nezůstat stát na jednom místě a už vůbec neusnout na vavřínech. Jeden dobrý nápad nám prostě nemůže stačit na celý život. :)
Nekopíruj samotný styl, ale raději myšlení ukryté za ním.
Nechceš jako tví hrdinové vypadat, ty chceš jako oni vidět.
Austin Kleon
Přeji všem neutuchající radost z tvoření a odvahu vyšlapat si svou cestu.